Zimní Slunovrat

I ti, kteří možná nemají příliš velké povědomí o Kole roku a jeho svátcích si určitě jako takové milníky, přelomová období, vybaví slunovraty a rovnodennosti. A z těchto významných dní vnímá většinová společnost nejvíce právě období Zimního Slunovratu, protože v tomto čase slavíme Vánoce.

A Zimní Slunovrat a Vánoce vůbec nejsou tak rozdílné, jak by si člověk mohl myslet. Zimní Slunovrat je původní pohanský svátek slavený napříč mnoha kulturami různou formou, ale ve všech případech se vždy točí kolem jednoho hlavního bodu a to je ukončení období největší tmy a směřování zpět ke světlu, tedy k prodlužování dnů. Oslava znovuzrození Slunce. Není tedy divu, že se k Zimnímu Slunovratu také vztahuje termín narození mnoha pohanských bohů a bohyň, ale zapadá sem i nám z křesťanství nejznámější datum narození Ježíše Krista.

O kulturně - historickém podtextu tohoto období by se dalo napsat opravdu hodně, podstatné je ale poselství obnovy světla, znovuzrození Slunce, jeho postupné nabírání síly. Na vše je ale dost času. Není třeba nikam spěchat, nikam se hnát a příroda nám dává jasně najevo, že je třeba více spát, uchýlit se do svého nitra, rozjímat, zklidnit se, odpočívat.

Opět zde narážíme na velký kontrast s tím, jak moderní konzumní společnost sice vyzdvihuje Vánoce jako svátky klidu a míru, ale zaplněná obchodní centra a davové šílenství tomu moc nepřispívá. Z Vánoc se často stává hon za dárky. Lidé ale mnohdy zapomínají na jejich původní význam. I na Slunovratových oslavách a rituálech našich dávných předků mělo své místo dávání dárků, jako symbolické vyjádření lásky, podpory, přání prosperity, zdraví a štěstí. Dárky sloužily a myslím, že i teď by měly sloužit převážně jako zhmotnění těchto přání těm, které milujeme.

I ostatní Vánoční tradice se velmi dotýkají tohoto poselství přání prosperity, zdraví a lásky. Z těch, které velmi dobře známe a možná i vy je doma praktikujete, je to krájení jablíček, rozbití vlašského ořechu, zapalování svíček, pouštění zapálených svíček po vodě a další.

Také milujete tu překrásnou adventní atmosféru plnou zářících světýlek, ozdobených stromečků, blyštivými kouličkami, vůni pomerančů a mandarinek, hřebíčku, skořice? Je to tak krásné a hřejivé obzvláště v takových těch sychravo-mlžných dnech, kdy se šeří ještě dříve než, kdyby byla obloha jasná a tma je ještě víc znatelná? Tato všechna světýlka vykouzlí pocit pohodlí, přívětivosti, lásky, světla, tepla. A to je také jejich význam. Posílit světlo, prosvítit tmu a přivolat tím Slunce ke svému znovuzrození. Kulaté ozdoby na Vánočních stromech, často i sušené plátky pomerančů či citrusů svým vzhledem a tvarem velmi připomínají právě Slunce. Všechno to jsou sluneční symboly, které ve svém původním významu měly za úkol podpořit Slunce ve svém návratu.

Vánočních a často tedy původně Slunovratových tradic je opravdu mnoho a jejich poselství je jediné - znovuzrození, i jistá forma nesmrtelnosti a obnovy. Tu můžeme vidět v symbolice právě Vánočního stromku, který tvoří jehličnatý strom, nebo ve větvičkách jehličnatých neopadavých stromů. V době, kdy všechno zaniklo, listy ze stromů opadaly, květiny uvadly a krajina odpočívá pod sněhem, zem mrzne, jsou tyto jehličnaté stromy symbolem toho, že život pokračuje, vše nezaniká. Mohou symbolizovat nesmrtelnost naší duše.

Mnohé texty Vánočních koled nás ponoukají k rozjímání. Tak jako celá krajina, vše kolem nás. A více než kdy jindy, je třeba si v této době, v této společnosti, tolik zaměřené na výkon, uvědomit důležitost této klidové fáze. Klidové aktivity, která je nezbytná. Často mám pocit, že si ji nechceme dovolit, i když cítíme, že ji tolik potřebujeme.

Pole, louky, sady musí odpočívat, aby mohly nabrat sílu a obnovit se, znovu plodit, živit, kvést. My se každou noc ukládáme ke spánku, abychom obnovili své síly. Spánek je nutný a nelze mu dlouho vzdorovat. I kdybychom nechtěli, stejně se přihlásí dříve nebo později o slovo a přemůže nás.

Odpočinek v bdělém stavu, rozjímání, zklidnění je ale něco, co si musíme hlavně dovolit a často se tomu velmi bráníme. Jenže tato důležitá potřeba nás nepřemůže tak, jako ta základní biologická.

Pokud si to dovolíme, opravdu dovolíme, nasytíme se, dočerpáme a poté pocítíme vlnu nové energie a s přicházejícím jarem chuť tvořit, realizovat se. Možná nás to k tvořivým energiím povede i tak, ale ne do nekonečna. Advent, období kolem zimního slunovratu vedoucí ke zklidnění můžeme vzít vlastně jako takovou delší meditaci. Její léčebný přínos můžeme vnímat ve vlastním zpomalení. Zkusme si dovolit naplno vnímat všechny jemné detaily všedních běžných dní. Zkusme alespoň trochu vypustit všechen shon, všechna musím.

Pokud se chceme ladit na Vánoce, dělejme to s klidem v duši. Nemusím upéct deset druhů cukroví, možná ani jeden, pokud bych to měla dělat ve spěchu, po nocích, nevyspalá a ve mrzuté náladě, že nic nestíhám. Jaké by potom bylo jeho poselství? Určitě ne hřejivá láskyplná náruč domova a bezpečí.

Teď více než kdy jindy zkusme myslet na to, s jakou náladou a energií děláme běžné věci, s jakou náladou a energií proplouváme svými dny. A pokud nás něco tíží, zkusme to přehodnotit, možná něco vypustit tak, abychom cítili lehkost.

Živlem období Zimního Slunovratu je vzduch. Vzduch jako spojení s myslí. I tu bychom měli vyprázdnit od rušivých nánosů myšlenek, nitek vesmírných pravděpodobností, plánů.

Podívejme se ven, jak se vše uchyluje ke spánku, zalézá, zatahuje se a na povrchu je jen vítr, tedy živel vzduchu. Ten hladí, uklízí, uhlazuje, rovná, konejší a pomalu vede ke klidu. Příroda umí zůstat v tichu a prázdnu, učme se to také. Jen v dostatku prostoru, dostatku klidu, ticha a prázdna mohou pomaličku vznikat nové jiskřičky, kořínky nových myšlenek, plánů. Jen tak se může i naše mysl obnovit, aby mohla zase tvořit a dávat své plody ven do světa.

Tento klid můžeme najít ve spojení s dechem. Dech je vzduch, dech je vítr procházející naším tělem. Můžeme se na něj kdykoli během dne, když nás přepadne tenze z toho, co musíme, co ještě nemáme hotové, zaměřit. Nechat jím profouknout naše celé tělo a mysl. Představme si se zavřenýma očima zasněženou krajinu, mrazivý den prozářený slunce a tichý vítr tančící na povrhu sněhových závějí. Tímto dnem začíná astronomická zima. Dovolme si naplno pocítit chlad, mráz, zimu a nemějme z nich strach. Světlo a teplo se ještě nemůže projevit v plné síle, ale prodlužování dnů je jeho příslibem. Tady a teď si vychutnejme zastavení, jako sníh křupající pod nohama, jako náš mrazivý výdech a kouř, který nám jde při výdechu od úst jako zhmotnění živlu vzduchu, který jindy nemůžeme vidět.

Zimní Slunovrat si můžeme představit jako magický prostor mezi životem a smrtí, čas těsně před narozením, kdy je vývoj dokončen, ale ještě potřebuje maličkou chvilku spočinout v klidu, než se pustí do světa, aktivity a svého růstu.

Ponořme se do svého nitra, do místa, kde při dostatečném zklidnění můžeme v tichu najít sebe a napojit se na svou intuici.

Krásný Vánoční a Slunovratový čas.