Čím více žijeme v civilizované moderní společnosti (za což jsem vděčná), tím více se ale oddalujeme od toho ryzího souznění s přírodou, Matkou zemí, s naší prapůvodní podstatou (přitom stačí tak málo, abychom se na ni znovu napojili).Svátky kola roku jsou také spjaty s určitými staroslovanskými či keltskými bohyněmi, nicméně v mých očích se vůbec nejedná o druh víry nebo náboženství. Tyto bohyně fungují jako zástupkyně ženských archetypů, kvalit projevu, které jsou zakořeněny hluboko v nás. Nejde o žádné dogma, ale čistě o spojení se zemí, přírodou, planetou Zemí, ze které pocházíme, úctu k životu i smrti, oslavu života a jeho jednotlivých fází. Nic není lepší nebo horší, každé období má určitou vlastní kvalitu a hodnotu, kterou můžeme procítit a prožít s jeho světlou i stinnou stránkou. Tak jako život.

Každé období má své kvality, něco co je na něm lákavé a něco, co je v něm náročnější. Zjednodušíme-li to, nemůžeme říci, že jaro (potažmo léto, podzim, zima), je nejlepší roční období a že by nebylo třeba, aby se tato období střídala. Samozřejmě máme každá své preference tak, jako se třeba více ztotožňujeme s určitým ženským archetypem, jsou v nás ale zastoupeny všechny z nich. Příroda nás učí mít v úctě i stáří, úpadek a destrukci. V moderní společnosti často převažuje výkonnostní mód, ve kterém je oslavováno mladé, aktivní, plodné (ne jen ve smyslu rození, ale i ve smyslu tvůrčí činnosti, pracovního výkonu atd). Učí nás vážit si podzimu, stáří, odpočinku. V našem podnebí, pro úrodu a plodnost přírody potřebujeme projít všemi ročními obdobími. Žádné z nich není méně důležité. Bez odpočinku by nebylo úrody. Ani my bychom bez odpočinku nebyli schopni aktivity. Cykličnost přírody nemá souvislost jen s lidským životem. My, ženy můžeme prožívat jednotlivé fáze a cykly v rámci svého menstruačního cyklu. Tyto cykly - Ženy, Luny i Země jsou dokonale propojené.