Jarní rovnodennost

Bod absolutní rovnováhy mezi světlou a tmavou částí roku zažijeme každoročně jen dvakrát. Při jarní a podzimní rovnodennosti. 

Jarní rovnodennost je plná bující a rašící nové energie, ohně, který začíná v podobě slunečních paprsků zahřívat zemi a podněcuje vše kolem k růstu, expanzi, k probuzení ze zimního spánku. Už to není jen svitnutí naděje příchodu nového jara, jak lze vnímat období Hromnic. 

Energie pučení, růstu je hmotná, její manifestaci už můžeme pozorovat kolem sebe. 

Příchod jara nelze nevnímat. Už tím, že se venku oteplí a my odkládáme zimní bundy, vytahujeme jarní kabátky a máme chuť obléci se do barev. Jaro vidíme v podobě delších dní, prvních květin, sněženek, bledulí, petrklíčů, pupenů na stromech, jaro zaplňuje prostor, vzduch, příchod jara voní takovou známou svěží energií. 

Tu jsem vždycky cítila, i když jsem ještě neměla ponětí o starých slovanských rituálech a na Velikonoce jsem se nejraději někam zašila, abych nemusela snášet "potupné" mrskání a "marnit čas" barvením vajec. Od doby, kdy jsem si našla cestu k rituálům kola roku a kráse života v souladu s cykly přírody, se na tyto lidové tradice a zvyky dívám úplně jinak, zamilovala jsem si je. O tom ale zase jindy. 

Paralelou ke způsobu oslav jarní rovnodennosti i k její symbolice jsou samozřejmě Velikonoce. Ty se na rozdíl od jarní rovnodennosti neslaví vždy ve stejnou dobu, což je dáno měsíčním cyklem daného roku, Velikonoční neděle je ta, která nastane po úplňku po jarní rovnodennosti. Někdy tedy můžeme v kalendáři najít tyto dva svátky téměř ve stejnou dobu, jindy je dělí třeba i celý měsíc. 

Oslavy Velikonoc v podobě barvení vajíček, pomlázky, i dalších již úplně nebo téměř zaniklých tradic např. vynášení Smrtky (Morany), včetně poselství zmrtvýchvstání, známe z Křesťanských tradic.

Tyto zvyky vycházejí ze starých pohanských tradic a rituálů, s úzkého propojení našich předků s přírodou a jejími cykly. 

Z mrtvých vstává i sama příroda, Matka země. Co zemřelo se znovu rodí po dlouhém zimním odpočinku. 

Období jara můžeme pokládat i za takové naše vlastní každoroční znovuzrození. Tak jako vše kolem nás se začíná s velkou energií a iniciativou probouzet a růst, i my můžeme tuto energii, její kvalitu vnímat na sobě. Může se projevit chutí jít ven, obléci se do barev, touhou zářit. Je to síla mládí a odvahy mladého člověka, plnit si své sny. Nejen odvahy snít  a vůbec si své neomezené možnosti připustit, ale odvahy je zhmotnit.  Tato energie jara je v nás hluboce zakořeněna, protože je energií Země a ze Země pocházíme. Můžeme si na ni vzpomenout kdykoli, když potřebujeme podpořit v tom, abychom se nebáli zhmotňovat své záměry. Obracíme se na ni, když potřebujeme vykročit a ukázat se světu. 

Okamžik, kdy nastává jarní rovnodennost je moment, krátká chvíle absolutní rovnováhy, harmonie mezi světlem a tmou. Můžeme ho vnímat jako okamžik zastavení v absolutní rovnováze, jako neudržitelný, chvilkový bod vyváženosti. Můžeme se v něm tu chvilinku zastavit a vnímat ten pocit. 

K tomu nám mohou posloužit třeba rovnovážné pozice z jógy, například pozice stromu (nebo ji jiné, náročnější rovnovážné pozice). Když stojíme v takové pozici, držíme sice rovnováhu klidně několik minut, ale během nich se neustále byť i jemným pohybem, záchvěvem vyvažujeme z jedné strany na druhou. Jen kratičký moment třeba pocítíme bod absolutní rovnováhy. 

Existuje mnoho způsobů, jak si zvědomit toto období a více se napojit na přírodu. V kterémkoli ročním období je krásným a velmi jednoduchým způsobem napojení na Zemi, chůze na boso po přírodním terénu, trávě, hlíně, v lese, v zimě (někdy ale i v období jarní rovnodennosti) i bosky ve sněhu. 

I když venku to v tomto období může vypadat rok od roku jinak, od velmi teplého jarního počasí, po zasněženou krajinu, příslib jara je cítit ve vzduchu a ledy tají. 

Potůčky a říčky nebo jiné vodní zdroje vybízejí k napojení, brodit se jarním studeným potůčkem pomůže rozproudit v těle tu správnou svěží energii. 

Rituálům jarní rovnodennosti, jako symbol navracející se plodnosti, zárodku a příslibu hojnosti dominuje vejce. Mým oblíbeným rituálem je vyzdobit si plné syrové vajíčko různými symboly se záměrem a myšlenkami na to, co bychom v následujícím období chtěli zhmotnit. Je hezké si tento rituál udělat se vším všudy, na klidném, bezpečném, pěkném místě, s meditační hudbou, nechat se vést intuicí a ponořit se do svého nitra. Poté, když jsme hotovi, vajíčko můžeme zakopat na zahradě, nebo na nějakém vhodném místě v přírodě a vložit tak do Země své záměry a prosbu o požehnání a jejich zhmotnění.