Dožínky

Dožínky/Lammas se slaví okolo 1. srpna a jejich význam již z názvu napovídá, že se jedná o vrcholné období léta spojené především se první sklizní úrody, zejména obilí (žně) a dalších letních zralých plodin. Symbolem Dožínek jsou oblilné klasy a různé ozdoby z nich vyrobené.

Období sklizně úrody započalo již okolo letního slunovratu, plynule nás provází celým létem až do podzimu a vrcholí v čase podzimní rovnodennosti. Je to světlá část roku, období hojnosti, kdy nám příroda dává své dary, plodiny a my se z nich můžeme těšit, sklízet je. Poskytuje nám obživu, výživu, dýchá z ní život.

Patronkou tohoto období je slovanská bohyně Živa, která nese tyto významy ve svém jméně.

Příroda rodí, dává a pečuje o nás tím, že přináší své plody, dary, naši výživu. Představuje vrcholné období roku, to, k čemu směřovala již od chvíle, kdy vše pod vrstvou sněhu odpočívalo a spalo. Nyní se můžeme těšit z jejích darů, radovat a užívat a požívat jich do sytosti. Víme ale, že plody, které nesklidíme budou postupně schnout, hnít a že se blíží nevyhnutelný konec plodivého období, ve vrcholném létě pomalu směřujeme k podzimu, do tmy, odpočinku a klidu. Nyní ale máme vše na dosah ruky.

Roda je druhou slovanskou patronkou tohoto období a i její jméno netřeba příliš vysvětlovat. Zrození života, porod, rod, rodové linie. Toto vše souvistí s obdobím vrcholného léta.

Podíváme-li se na ženský cyklus, paralelu k cyklu přírody a kola roku, archetypem tohoto období je archetyp Matky. Období úplňku, ovulace, plnnosti. Živa i Roda jsou často zobrazovány jako ženy v pokročilém stádiu těhotenství. Symbolem tohoto ročního cyklu tedy může být kromě úrody a obilných klasů také těhotná či rodící žena.

S archetypem matky se pojí úcta ke zrození života, uznání role matky ve společnosti. Uzdravení představ a pojetí mateřství společností, která je nyní velmi orientována na výkon a na mateřství v ní nezbývá příliš prostoru, respektive v globálním smyslu je bráno jako takové "nutné zlo". Mateřská role je často vnímána jako podřadná. I žena, která mateřství vnímá jako požehnání, svoje poslání a je s ním naprosto v souladu, může pocítit takové vnímání této role společností a okolím. Z toho pramení často i mnoho pochybností žen samotných nad svou rolí matky, nad mateřskými, ženskými kvalitami a jejich důležitostí a ženy zejména západních společností se často cítí pod velkým tlakem, jako kdyby jejich role matky, jejich pečující ženský aspekt, nebyl dost. Obecně je tu nedostatek přirozené, zdravé formy principu mateřství, odtud často plynou pochybnosti žen v souvislosti s tématem mateřství, strach být matkou, strach z obětování se, ze ztráty svobody, z nedostatku podpory. Takovým obavám se vlastně ani nemůžeme úplně divit, protože společnost tak nějak matky odsouvá na druhou kolej, činí je závislými na pomoci druhých ať už finanční nebo jiné. Samozřejmě najdeme rodiny, kde je tato role uznávána a ženě se dostává pomoci a podpory bez nutnosti o ni žádat nebo se cítit zavázaná. Často ale taková komunitní/rodinná podpora ženy v mateřství chybí. V některých zemích jsou zase ženy - matky tlačeny do výkonu tím, že je běžné se co nejdříve po porodu vracet do pracovního procesu, čímž jsou "splněny" požadavky na výkon a finanční zajištění a tedy i na jistou nezávilost ženy, ale za cenu odloučení od dítěte a role, kterou žena v hloubi duše chce a potřebuje zastávat. Nemluvě o tlaku na to být tedy v tomto případě dobrou matkou, partnerkou a zároveň podávat výkon v práci, udržovat domácnost atd.

Nejedná se však jen o pozici matky, jako ženy, která porodila a vychovává děti. Obecně jsou tyto velmi důležité ženské kvality jako péče o druhé postaveny na druhou kolej, přitom bez nich bychom jako společnost neměli zázemí, základní stavební kámen. Každá žena nemusí být matkou. Nemusí to ani být cílem a přáním každé ženy. Každá žena ale v sobě nese archetyp matky, jeho kvality. Mateřské kvality jsou péče, výživa a vytváření zázemí, vytváření domova. Ten nemusí být nutně vytvářen jako domov pro biologické potomky, ale může to být vytváření domova v partnerském soužití, vytváření dobrého zázemí v komunitě, společnosti. S tím se pojí mnohé pečovatelské role, péče o krajinu, Zemi, životní prostředí. Spojitost s tímto archetypem a těmito tématy mají i pečující profese, jimž je stále přikládána menší důležitost a uznání, než by si zasloužily.

Témata, kterými se v tomto období můžeme zabývat a příroda a dění kolem nás k tomu vede, jsou tyto jemné a přitom nadmíru důležité kvality. Tak jako příroda nás vyživuje a aby mohla vyživit, potřebuje péči a výživu od nás, i žena, matka, pečující osoba potřebuje výživu pro sebe sama. Nikdy není možné stále brát bez toho, abychom dostávali.

Není možné vysát z půdy všechny živiny a čekat, že bude stále zdravě plodit, když jí nedodáme vláhu, péči, výživu a když jí nedopřejeme odpočinek. Příroda si zaslouží poděkování i péči stejně jako pečující žena.

Abych mohla vyživit a pečovat, musím být vyživená a opečovaná, potřebuji prostor pro sebe. Když pečuji, musím sama dostávat, abych mohla dávat. Potřebuji být milována, abych mohla milovat, protože role matky (matky - ženy, matky - Země, matky - té, která pečuje), má obrovský význam.

Můžeme se zamyslet nad tím, jak my samy vnímáme mateřství. A také nad tím, že i žena - matka, je ženou reálnou. Není možné být stále dávající a obětující se. Matka může mít dobré i špatné dny. Dobrou i špatnou náladu.

Dalším tématem momentálně hodně rezonujícím společností je výchova dětí s respektem. Nezpůsobit trauma svým chováním jako matka, což vyvíjí opět obrovský tlak na matky být těmi dokonalými matkami, které přeci nezpůsobí svým potomkům tramata, která samy zažily. Určitě je to dobrá myšlenka, ale dobrý sluha a špatný pán. Pokud se touto tezí nechám jako matka příliš ovládat, sklouznu k vyčerpání a popření sebe sama. K pochybováním nad každým svým krokem a zapomenu na to základní, tedy, že já sama potřebuji být spokojená a šťastná, abych mohla své děti vychovávat ve spokojenosti a štěstí.

Není sobecké dát sebe na první místo. Je to velmi důležité. Ať už jsem biologickou matkou dětí nebo ne. Vždy se ve mně projevují principy archetypu matky a já potřebuji čerpat energii, abych ji mohla dávat dál ať už do péče, výchovy, zrození potomstva nebo do své tvorby, svých projektů, vytváření zázemí pro svou rodinu, komunitu, Zemi.

Vděčnost za život. Za dary Země, za dar života je dalším tématem období Dožínek. Pro lepší umocnění a procítění tohoto období si můžeme udělat malý rituál vděčnosti. Může to být například projevení vděčnosti Zemi za její dary tak, že si z právě sklizených, nasbíraných plodů uděláme malý oltář a hostinu, kdy vědomě jíme tyto plody, představujeme si, jak pomalu rostly, co vše potřebovaly k tomu, aby se urodily.

Nebo můžeme vzpomenout na svou mateřskou rodovou linii, představit si všechny své ženské předkyně od matky, přes babičku, prababičku až k té úplně původní pramatce. A ať už máme se svou matkou a dalšími předkyněmi jakýkoli vztah, zkusme si říct, které vlastnosti, zátěže z minulosti jim chceme odevzdat a nechceme dále nést a které si v sobě chceme uchovat i pro další generace. Poděkujme jim za dar života třeba tím, že za ně zapálíme svíčku.

Pomáhejme a podporujem a přijímejme pomoc a podporu. Je to důležité a potřebné.